Co mají společného indičtí pěstitelé bavlny, průměrné Polky a albatrosi žijící u pobřeží Havaje? Ačkoli je tomu zpočátku těžké uvěřit, všichni jsou vystaveni zdraví nebezpečným látkám použitým při výrobě, používání a vyhazování konvenčních tamponů a vložek.
Čemu jste vystavena při používání tradičních produktů intimní hygieny?
Během svého života spotřebuje průměrná žena více než 100 kilogramů produktů intimní hygieny – asi 20 000 tamponů a vložek, což představuje jen 0,5 procenta komunálního odpadu, ale ve větším měřítku jde o obrovské množství. „Měsíčně v Polsku 10 milionů žen vyprodukuje 150 milionů použitých hygienických vložek, za rok by jimi dokázaly devětkrát pokrýt celý rovník zeměkoule“[1].
Používání standardních tamponů a vložek, stejně jako většiny hotových produktů, které můžeme koupit v supermarketu, má negativní dopad na životní prostředí jak ve fázi výroby, tak při likvidaci. Tradiční tampony a vložky, které používá většina žen, nejsou sterilní, jsou plné toxických chemikálií a tím potenciálně nebezpečné pro zdraví žen. Podívejme se tedy na „životní cestu“ tamponu či vložky z hlediska jejich vlivu na ženské tělo a životní prostředí.
Jedním ze základních materiálů používaných při výrobě tamponů a vložek je bavlna pěstovaná konvenčním způsobem (na rozdíl od ekologické bavlny). To znamená, že se při její produkci používají obrovská množství pesticidů (odhaduje se, že na tento účel připadá asi 11 % světové spotřeby pesticidů). Při pěstování připadá na kilo bavlny asi 1/3 kila chemikálií použitých jako hnojiva. Taková produkce bavlny působí nepředstavitelné škody na místním ekosystému – znečišťuje vodu a půdu, zabíjí organismy žijící v půdě a způsobuje nevratné zdravotní škody lidem pracujícím na plantážích i místním komunitám.
Další složkou vložek a tamponů z hlediska množství je viskóza, získávaná z celulózy, tedy ze dřeva, a papírová buničina. Výroba tohoto typu papíru je uváděna jako jeden z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí.
Z takto získané bavlny a celulózy vyrobené tampony a vložky se následně bělí chlorem a mohou obsahovat tzv. dioxiny, tedy silně rakovinotvorné a toxické chemické látky[2]., které nejenže vážně znečišťují životní prostředí, ale představují obrovské riziko pro zdraví a život žen. TSS neboli Syndrom toxického šoku je vzácný typ toxické infekce krve (v Británii se ročně zaznamenává asi 40 případů)[3]., který se nejčastěji vyskytuje u žen používajících tampony, jejichž škodlivé složení (chemické látky jako furany a dioxiny a pesticidy používané při pěstování bavlny) podporuje vznik toxických bakterií.
Všimněme si, že většina dalších chemických úprav používaných u vložek a tamponů je z hygienického hlediska zbytečná. Změna přirozené bavlněné barvy vložek na sněhově bílou v procesu chlorování z nich rozhodně nedělá sterilní výrobek, i když tak mohou působit. Standardní vložky a tampony NEJSOU sterilní, a proto obsahují různé druhy bakterií. Také vonné látky přidávané do vložek za účelem zakrytí nepříjemného zápachu jsou zbytečné chemikálie, které přicházejí do kontaktu s nejcitlivějšími partiemi ženského těla. K výrobě tamponů a vložek se navíc používají mimo jiné dodatečná spojovací vlákna, syntetické materiály, surfaktanty – povrchově aktivní látky – a pryskyřice. Mnoho žen právě kvůli těmto chemickým látkám ve vložkách a tamponech na ně reaguje alergií. Chemické sloučeniny také zvyšují riziko zánětů a infekcí pochvy. Fólie použitá ve vložkách jako svrchní síťka a spodní vrstva (polyetylen nebo polypropylen), která má bránit protečení, způsobuje, že vložky nepropouštějí vzduch a přispívá ke vzniku opruzenin[4]. V důsledku kontaktu polyetylenu nebo polypropylenu se sliznicí vzniká nepříznivá bakteriální flóra, která je nejen zdrojem nepříjemného zápachu, ale může také vyvolávat infekční změny ženských pohlavních orgánů[5].
Vzhledem k praxi firem vyrábějících tampony a vložky, které neposkytují informace o chemickém složení ani o způsobu výroby, si nikdy nemůžeme být jisty, že námi zakoupený produkt je zdravotně nezávadný. Vzhledem k množství chemikálií a toxinů použitých při výrobě průměrného tamponu a k citlivosti a savosti vaginy a poševních stěn se však vliv tradičních „hygienických produktů“ na zdraví jeví jako poměrně zřejmý.
Likvidace produktů a její dopad na životní prostředí.
Tampony a vložky, pokud jsou správně likvidovány, se z větší části rozkládají v průběhu několika desítek let, nicméně dvě miliardy vložek, které ročně vyhodí jen Polky, během rozkladu uvolňují všechny toxické látky použité při jejich výrobě. Papírové obaly hygienických produktů lze recyklovat. Situace je mnohem horší v případě plastových částí, které jsou součástí hygienických produktů (např. aplikátory, fóliové obaly), jejichž doba rozkladu může činit až 300 let. Nejškodlivějším scénářem pro životní prostředí je splachování tohoto typu odpadu do kanalizace. Každý rok se jen ve Velké Británii dostane kanalizací do moře asi půl miliardy hygienických vložek. „Tyto drobné předměty se dostávají do moře přes kanalizaci. Když se jich nahromadí více, začnou představovat vážný problém. Mnoho mořských živočichů – želvy, velryby, ryby, ptáci – hynou poté, co se těmito předměty po jejich spolknutí otráví. Podle odhadů BBC Wildlife Magazine zemře každoročně 2 miliony ptáků a 100 tisíc mořských savců přímo v důsledku pozření plastu nebo kvůli uvíznutí v plastových částech. Plasty se také zachytávají do rybářských sítí a účinně je ničí, protože bahno, kamínky a písek pak nemohou proplout oky sítě[6]..“ Drobné kousky plastu pocházející z produktů osobní hygieny jsou o to nebezpečnější, že se při rozpadu dále drolí, a tím se hůře vylovují, zároveň vytvářejí lepivou suspenzi a přispívají k úbytku mnoha druhů mořské fauny a flóry[7]..
Jak předcházet ztrátě zdraví a znečištění životního prostředí?
Řešením, které chrání jak nás, tak naši planetu, je používání ekologických produktů intimní hygieny, jako jsou: vícenásobně použitelné ekologické vložky a tampony, tampony–houbičky či jednorázové biologicky rozložitelné vložky, které neobsahují zdraví škodlivé látky, jsou vyrobeny převážně z ekologických, biologicky rozložitelných materiálů a často navíc šetří čas i peníze.
Pokud však používáme běžné vložky a tampony, pamatujme:
- splachování tamponů do toalety nejen spotřebovává vodu a ucpává kanalizaci, ale také znečišťuje životní prostředí – proto je vyhazujme do koše,
- vloženky kvůli své velikosti a obsahu plastu a fólie znečišťují životní prostředí více než tampony,
- jednotlivě balené vložky nebo tampóny v plastových aplikátorech rozhodně nejsou sterilnější, takže pokud máme možnost, je lepší kupovat ty „méně zabalené“ produkty,
- respektujme své zdraví i přírodu – požadujme od výrobců transparentní informace o složení a výrobním procesu věcí, které kupujeme.
Na základě článku z http://ekokobieta.blogspot.com
—
[1] http://www.tabita.com.pl/srodowisko.php
[2] http://www.miesiaczka.com/index.php?option=com_content&view=article&id=29&Itemid=33
[3] http://www.virtuela.com/TSS.htm
[4] http://www.miesiaczka.com/index.php?option=com_content&view=article&id=19&Itemid=23
[5] http://www.tabita.com.pl/zdrowie.php
[6] http://zb.eco.pl/bzb/32/rozdz8.htm
[7] Viz „Země z ptačí perspektivy“ rež. Xavier Levebvre, Pascal Plisson, 2009
